štěstí

See also: stesti

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech sčěstie, from Proto-Slavic *sъčęstьje, essentially “good fate”, “good portion”, derived as *sъ- (“good”) + *čęstь (“piece, part”) + *-ьje.[1][2] First attested in the 14th century.

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈʃcɛsciː]
  • Audio:(file)

Noun

štěstí n (diminutive štěstíčko)

  1. happiness
    Antonym: neštěstí
    nalézt štěstí ― to find happiness
    Hodně štěstí a zdraví! ― (wish you) a happy and healthy life!
  2. luck
    Antonyms: neštěstí, smůla
    Máš štěstí. ― You're lucky.

Declension

Declension of štěstí (neuter in -í/-ý)
singular plural
nominative štěstí štěstí
genitive štěstí štěstí
dative štěstí štěstím
accusative štěstí štěstí
vocative štěstí štěstí
locative štěstí štěstích
instrumental štěstím štěstími

Derived terms

adjectives
adverbs
interjections
nouns
proverbs
verbs
  • obšťastnit

References

  1. ^ Jiří Rejzek (2007) “štěstí”, in Český etymologický slovník (in Czech), Leda
  2. ^ Václav Machek (1968) Etymologický slovník jazyka českého [Etymological Dictionary of the Czech Language], 2nd edition, Prague: Academia

Further reading

This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.