šumař
Czech
Etymology
From šumět (“to make a noise”) + -ař. First attested in the 15th century.[1]
Pronunciation
- IPA(key): [ˈʃumar̝̊]
- Hyphenation: šu‧mař
Noun
šumař m anim (female equivalent šumařka, relational adjective šumařský, possessive adjective šumařův)
Declension
Declension of šumař (soft masculine animate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | šumař | šumaři |
| genitive | šumaře | šumařů |
| dative | šumařovi, šumaři | šumařům |
| accusative | šumaře | šumaře |
| vocative | šumaři | šumaři |
| locative | šumařovi, šumaři | šumařích |
| instrumental | šumařem | šumaři |
Derived terms
- šumařina
- šumařit
- šumařství
Related terms
References
- ^ Rejzek, Jiří (2015) “šumař”, in Český etymologický slovník [Czech Etymological Dictionary] (in Czech), 3rd (revised and expanded) edition, Praha: LEDA, →ISBN, page 707
Further reading
- “šumař”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “šumař”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “šumař”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025