Σηκουανός
Ancient Greek
Alternative forms
- Σηκοᾰνός (Sēkoănós)
Etymology
From Latin Sēquanus.
Pronunciation
- (5th BCE Attic) IPA(key): /sɛː.kuː.a.nós/
- (1st CE Egyptian) IPA(key): /se̝.ku.aˈnos/
- (4th CE Koine) IPA(key): /si.ku.aˈnos/
- (10th CE Byzantine) IPA(key): /si.ku.aˈnos/
- (15th CE Constantinopolitan) IPA(key): /si.ku.aˈnos/
Noun
Σηκουᾰνός • (Sēkouănós) m (genitive Σηκουᾰνοῦ); second declension
- one of the Sequani
Inflection
| Case / # | Singular | Dual | Plural | ||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Nominative | ὁ Σηκουᾰνός ho Sēkouănós |
τὼ Σηκουᾰνώ tṑ Sēkouănṓ |
οἱ Σηκουᾰνοί hoi Sēkouănoí | ||||||||||
| Genitive | τοῦ Σηκουᾰνοῦ toû Sēkouănoû |
τοῖν Σηκουᾰνοῖν toîn Sēkouănoîn |
τῶν Σηκουᾰνῶν tôn Sēkouănôn | ||||||||||
| Dative | τῷ Σηκουᾰνῷ tōî Sēkouănōî |
τοῖν Σηκουᾰνοῖν toîn Sēkouănoîn |
τοῖς Σηκουᾰνοῖς toîs Sēkouănoîs | ||||||||||
| Accusative | τὸν Σηκουᾰνόν tòn Sēkouănón |
τὼ Σηκουᾰνώ tṑ Sēkouănṓ |
τοὺς Σηκουᾰνούς toùs Sēkouănoús | ||||||||||
| Vocative | Σηκουᾰνέ Sēkouăné |
Σηκουᾰνώ Sēkouănṓ |
Σηκουᾰνοί Sēkouănoí | ||||||||||
| Notes: |
| ||||||||||||
Related terms
- Σηκουᾰ́νᾱς (Sēkouắnās), Σηκοᾰ́νᾱς (Sēkoắnās)
Descendants
- Greek: Σηκουανός (Sikouanós)