αδίκαστος
Greek
Adjective
αδίκαστος • (adíkastos) m (feminine αδίκαστη, neuter αδίκαστο)
Declension
| singular | plural | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| masculine | feminine | neuter | masculine | feminine | neuter | ||
| nominative | αδίκαστος (adíkastos) | αδίκαστη (adíkasti) | αδίκαστο (adíkasto) | αδίκαστοι (adíkastoi) | αδίκαστες (adíkastes) | αδίκαστα (adíkasta) | |
| genitive | αδίκαστου (adíkastou) | αδίκαστης (adíkastis) | αδίκαστου (adíkastou) | αδίκαστων (adíkaston) | αδίκαστων (adíkaston) | αδίκαστων (adíkaston) | |
| accusative | αδίκαστο (adíkasto) | αδίκαστη (adíkasti) | αδίκαστο (adíkasto) | αδίκαστους (adíkastous) | αδίκαστες (adíkastes) | αδίκαστα (adíkasta) | |
| vocative | αδίκαστε (adíkaste) | αδίκαστη (adíkasti) | αδίκαστο (adíkasto) | αδίκαστοι (adíkastoi) | αδίκαστες (adíkastes) | αδίκαστα (adíkasta) | |
Related terms
- αδίωκτος (adíoktos, “unprosecuted”)
- see: αδικώ (adikó, “to wrong”)