πιστάκιον
Ancient Greek
Alternative forms
- βιστάκιον (bistákion), φιττάκια (phittákia), ψιττάκια (psittákia)
Etymology
From πιστάκη (pistákē, “pistachio tree”) + -ιον (-ion, diminutive suffix).
Pronunciation
- (5th BCE Attic) IPA(key): /pis.tá.ki.on/
- (1st CE Egyptian) IPA(key): /pisˈta.ki.on/
- (4th CE Koine) IPA(key): /pisˈta.ci.on/
- (10th CE Byzantine) IPA(key): /pisˈta.ci.on/
- (15th CE Constantinopolitan) IPA(key): /pisˈta.ci.on/
Noun
πιστάκῐον • (pistákĭon) n (genitive πιστᾰκίου); second declension
Declension
| Case / # | Singular | Dual | Plural | ||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Nominative | τὸ πῐστᾰ́κῐον tò pĭstắkĭon |
τὼ πῐστᾰκῐ́ω tṑ pĭstăkĭ́ō |
τᾰ̀ πῐστᾰ́κῐᾰ tằ pĭstắkĭă | ||||||||||
| Genitive | τοῦ πῐστᾰκῐ́ου toû pĭstăkĭ́ou |
τοῖν πῐστᾰκῐ́οιν toîn pĭstăkĭ́oin |
τῶν πῐστᾰκῐ́ων tôn pĭstăkĭ́ōn | ||||||||||
| Dative | τῷ πῐστᾰκῐ́ῳ tōî pĭstăkĭ́ōi |
τοῖν πῐστᾰκῐ́οιν toîn pĭstăkĭ́oin |
τοῖς πῐστᾰκῐ́οις toîs pĭstăkĭ́ois | ||||||||||
| Accusative | τὸ πῐστᾰ́κῐον tò pĭstắkĭon |
τὼ πῐστᾰκῐ́ω tṑ pĭstăkĭ́ō |
τᾰ̀ πῐστᾰ́κῐᾰ tằ pĭstắkĭă | ||||||||||
| Vocative | πῐστᾰ́κῐον pĭstắkĭon |
πῐστᾰκῐ́ω pĭstăkĭ́ō |
πῐστᾰ́κῐᾰ pĭstắkĭă | ||||||||||
| Notes: |
| ||||||||||||
Descendants
- → Latin: pistacium (see there for further descendants)
Further reading
- πιστάκια in Bailly, Anatole (1935) Le Grand Bailly: Dictionnaire grec-français, Paris: Hachette
- πιστάκιον, in ΛΟΓΕΙΟΝ [Logeion] Dictionaries for Ancient Greek and Latin (in English, French, Spanish, German, Dutch and Chinese), University of Chicago, since 2011
- “πιστάκιον”, in Liddell & Scott (1940) A Greek–English Lexicon, Oxford: Clarendon Press