проповѣдьникъ

Old Church Slavonic

Etymology

проповѣдь (propovědĭ) +‎ -ьникъ (-ĭnikŭ)

Noun

проповѣдьникъ • (propovědĭnikŭm

  1. herald

Declension

Declension of проповѣдьникъ (o-stem)
singular dual plural
nominative проповѣдьникъ
propovědĭnikŭ
проповѣдьника
propovědĭnika
проповѣдьници
propovědĭnici
genitive проповѣдьника
propovědĭnika
проповѣдьникоу
propovědĭniku
проповѣдьникъ
propovědĭnikŭ
dative проповѣдьникоу, проповѣдьникови
propovědĭniku, propovědĭnikovi
проповѣдьникома
propovědĭnikoma
проповѣдьникомъ
propovědĭnikomŭ
accusative проповѣдьникъ, проповѣдьника
propovědĭnikŭ, propovědĭnika
проповѣдьника
propovědĭnika
проповѣдьникꙑ
propovědĭniky
instrumental проповѣдьникомъ
propovědĭnikomŭ
проповѣдьникома
propovědĭnikoma
проповѣдьникꙑ
propovědĭniky
locative проповѣдьницѣ
propovědĭnicě
проповѣдьникоу
propovědĭniku
проповѣдьницѣхъ
propovědĭnicěxŭ
vocative проповѣдьниче
propovědĭniče
проповѣдьника
propovědĭnika
проповѣдьници
propovědĭnici