chtivý
See also: -chtivý
Czech
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *xъtivъjь.[1]By surface analysis, chtít (“to want”) + -ivý.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈxcɪviː]
- Rhymes: -ɪviː
- Hyphenation: chti‧vý
Adjective
chtivý (comparative chtivější, superlative nejchtivější, adverb chtivě)
Declension
| singular | ||||
|---|---|---|---|---|
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | chtivý | chtivá | chtivé | |
| genitive | chtivého | chtivé | chtivého | |
| dative | chtivému | chtivé | chtivému | |
| accusative | chtivého | chtivý | chtivou | chtivé |
| locative | chtivém | chtivé | chtivém | |
| instrumental | chtivým | chtivou | chtivým | |
| plural | ||||
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | chtiví | chtivé | chtivá | |
| genitive | chtivých | |||
| dative | chtivým | |||
| accusative | chtivé | chtivá | ||
| locative | chtivých | |||
| instrumental | chtivými | |||
Derived terms
- See -chtivý
Related terms
References
- ^ Trubachyov, Oleg, editor (1981), “*xъtivъjь”, in Этимологический словарь славянских языков [Etymological dictionary of Slavic languages] (in Russian), numbers 8 (*xa – *jьvьlga), Moscow: Nauka, page 152
Further reading
- “chtivý”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “chtivý”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “chtivý”, in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2025, slovnikcestiny.cz
- “chtivý”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025