díl

See also: Appendix:Variations of "dil"

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech diel, from Proto-Slavic *dělъ.

Pronunciation

IPA^(key): [ˈɟiːl]
Audio: (file)
Hyphenation: díl
Rhymes: -iːl

Noun

díl m inan

division, part
náhradní díl ― spare part

Declension

Declension of díl (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	díl	díly
genitive	dílu	dílů
dative	dílu	dílům
accusative	díl	díly
vocative	díle	díly
locative	díle, dílu	dílech
instrumental	dílem	díly

Further reading

“díl”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
“díl”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
“díl”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025

Old Irish

Etymology

From dí- +‎ -l.

Noun

díl n

verbal noun of do·lá
1. (law) discharge

Inflection

Neuter o-stem
	singular	dual	plural
nominative	díl^N	díl^N	díl^L, díla
vocative	díl^N	díl^N	díl^L, díla
accusative	díl^N	díl^N	díl^L, díla
genitive	díl^L	díl	díl^N
dative	díl^L	dílaib	dílaib

Initial mutations of a following adjective:

^H = triggers aspiration
^L = triggers lenition
^N = triggers nasalization

Descendants

Middle Irish: díl (converted into a u-stem)
⇒ Middle Irish: dílaid
- Irish: díol
- Manx: jeeley
- Scottish Gaelic: dìol

Mutation

Mutation of *díl*
radical	lenition	nasalization
díl	díl pronounced with /ðʲ-/	ndíl

Note: Certain mutated forms of some words can never occur in Old Irish.
All possible mutated forms are displayed for convenience.

Further reading

Gregory Toner, Sharon Arbuthnot, Máire Ní Mhaonaigh, Marie-Luise Theuerkauf, Dagmar Wodtko, editors (2019), “díl”, in eDIL: Electronic Dictionary of the Irish Language