holoubě
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech holúbě. By surface analysis, holub (“dove”) + -ě. Compare Polish gołębię.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈɦolou̯bjɛ]
- Hyphenation: ho‧lou‧bě
Noun
holoubě n (diminutive holoubátko)
Declension
Declension of holoubě (t-stem neuter)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | holoubě | holoubata |
| genitive | holouběte | holoubat |
| dative | holouběti | holoubatům |
| accusative | holoubě | holoubata |
| vocative | holoubě | holoubata |
| locative | holouběti | holoubatech |
| instrumental | holoubětem | holoubaty |
Related terms
Further reading
- “holoubě”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “holoubě”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “holoubě”, in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2025, slovnikcestiny.cz
- “holoubě”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025