jěšut
Old Czech
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *ašutь (“vanity”).
Pronunciation
Noun
jěšut f
Declension
Declension of jěšut (i-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | jěšut | jěšuti | jěšuti |
| genitive | jěšuti | jěšuťú | jěšutí |
| dative | jěšuti | jěšutma | jěšutem |
| accusative | jěšut | jěšuti | jěšuti |
| vocative | jěšuti | jěšuti | jěšuti |
| locative | jěšuti | jěšuťú | jěšutech |
| instrumental | jěšuťú | jěšutma | jěšutmi |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
Related terms
- Jěšutbor
- jěšutnost
- jěšutný
- jěšutně
- jěšutstvie
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916) “jěšut”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění