křemen
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech křemen, from Proto-Slavic *kremy.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈkr̝̊ɛmɛn]
Noun
křemen m inan
Declension
Declension of křemen (mixed masculine inanimate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | křemen | křemeny |
| genitive | křemenu, křemene | křemenů |
| dative | křemenu, křemeni | křemenům |
| accusative | křemen | křemeny |
| vocative | křemeni | křemeny |
| locative | křemeni, křemenu | křemenech |
| instrumental | křemenem | křemeny |
Derived terms
adjective
- křemenný
nouns
- křemenačka
- křemenáč
- křemeňák
- křemínek
Further reading
- “křemen”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “křemen”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “křemen”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025