kočka
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech kočka, from Proto-Slavic *kòťьka.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈkot͡ʃka]
Audio: (file) - Hyphenation: koč‧ka
- Rhymes: -otʃka
Noun
kočka f (male equivalent kocour, relational adjective kočičí)
- cat (domestic animal)
- (colloquial) attractive woman
Declension
Related terms
nouns
verbs
- kočkovat
Further reading
- “kočka”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “kočka”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “kočka”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
Old Czech
Pronunciation
Noun
kočka f
Declension
Declension of kočka (hard a-stem reducible)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | kočka | kočcě | kočky |
| genitive | kočky | kočkú | koček |
| dative | kočcě | kočkama | kočkám |
| accusative | kočku | kočcě | kočky |
| vocative | kočko | kočcě | kočky |
| locative | kočcě | kočkú | kočkách |
| instrumental | kočkú | kočkama | kočkami |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
Descendants
- Czech: kočka
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916) “kočka”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění