kočičí
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech koččí. By surface analysis, kočka + -í.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈkot͡ʃɪt͡ʃiː]
- Rhymes: -ɪtʃiː
- Hyphenation: ko‧či‧čí
Adjective
kočičí (not comparable)
Declension
| singular | ||||
|---|---|---|---|---|
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | kočičí | kočičí | kočičí | |
| genitive | kočičího | kočičí | kočičího | |
| dative | kočičímu | kočičí | kočičímu | |
| accusative | kočičího | kočičí | kočičí | kočičí |
| locative | kočičím | kočičí | kočičím | |
| instrumental | kočičím | kočičí | kočičím | |
| plural | ||||
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | kočičí | kočičí | kočičí | |
| genitive | kočičích | |||
| dative | kočičím | |||
| accusative | kočičí | kočičí | ||
| locative | kočičích | |||
| instrumental | kočičími | |||
Derived terms
Related terms
adjectives
- koččin
- kočiččin
Further reading
- “kočičí”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “kočičí”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “kočičí”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025