koření
See also: koreni
Czech
Pronunciation
- IPA(key): [ˈkor̝ɛɲiː]
Audio: (file)
Etymology 1
Inherited from Old Czech kořenie, from Proto-Slavic *korenьje.
Noun
koření n (relational adjective kořeněný)
Declension
Declension of koření (neuter in -í/-ý)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | koření | koření |
| genitive | koření | koření |
| dative | koření | kořením |
| accusative | koření | koření |
| vocative | koření | koření |
| locative | koření | kořeních |
| instrumental | kořením | kořeními |
Related terms
- kořenář m
- kořenářka f
- kořenit
- kořenka f
Etymology 2
See the etymology of the corresponding lemma form.
Noun
koření n
- verbal noun of kořit
Declension
Declension of koření (neuter in -í/-ý)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | koření | koření |
| genitive | koření | koření |
| dative | koření | kořením |
| accusative | koření | koření |
| vocative | koření | koření |
| locative | koření | kořeních |
| instrumental | kořením | kořeními |
Further reading
- “koření”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “koření”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “koření”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025