kvítí
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech kvietie. By surface analysis, květ + -í.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈkviːciː]
- Rhymes: -iːciː
- Hyphenation: kví‧tí
Noun
kvítí n (collective, singular only)
Declension
Declension of kvítí (sg-only neuter in -í/-ý)
| singular | |
|---|---|
| nominative | kvítí |
| genitive | kvítí |
| dative | kvítí |
| accusative | kvítí |
| vocative | kvítí |
| locative | kvítí |
| instrumental | kvítím |
Related terms
Further reading
- “kvítí”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “kvítí”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “kvítí”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025