nácvik
Czech
Etymology
Deverbal from nacvičit.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈnaːt͡svɪk]
Noun
nácvik m inan
Declension
Declension of nácvik (velar masculine inanimate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | nácvik | nácviky |
| genitive | nácviku | nácviků |
| dative | nácviku | nácvikům |
| accusative | nácvik | nácviky |
| vocative | nácviku | nácviky |
| locative | nácviku | nácvicích |
| instrumental | nácvikem | nácviky |
Related terms
- nacvičovat
Further reading
- “nácvik”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “nácvik”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “nácvik”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025