nápor
Czech
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *naporъ. By surface analysis, deverbal from napřít.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈnaːpor]
Noun
nápor m inan
Declension
Declension of nápor (hard masculine inanimate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | nápor | nápory |
| genitive | náporu | náporů |
| dative | náporu | náporům |
| accusative | nápor | nápory |
| vocative | nápore | nápory |
| locative | náporu | náporech |
| instrumental | náporem | nápory |
Further reading
- “nápor”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “nápor”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “nápor”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025