obránce
Czech
Etymology
From obránit + -ce.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈobraːnt͡sɛ]
- Hyphenation: obrán‧ce
Noun
obránce m anim (female equivalent obránkyně)
Declension
Declension of obránce (masculine animate in -e)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | obránce | obránci |
| genitive | obránce | obránců |
| dative | obráncovi, obránci | obráncům |
| accusative | obránce | obránce |
| vocative | obránce | obránci |
| locative | obráncovi, obránci | obráncích |
| instrumental | obráncem | obránci |
Further reading
- “obránce”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “obránce”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “obránce”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025