otčím
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech otčím, from Proto-Slavic *otьčimъ.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈot͡ʃiːm]
- Hyphenation: ot‧čím
Noun
otčím m anim
- stepfather
- Synonym: nevlastní otec
Declension
Declension of otčím (hard masculine animate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | otčím | otčímové |
| genitive | otčíma | otčímů |
| dative | otčímovi, otčímu | otčímům |
| accusative | otčíma | otčímy |
| vocative | otčíme | otčímové |
| locative | otčímovi, otčímu | otčímech |
| instrumental | otčímem | otčímy |
See also
- macecha f
Further reading
- “otčím”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “otčím”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “otčím”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
Old Czech
Alternative forms
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *otьčimъ.
Pronunciation
Noun
otčím m pers
Declension
Declension of otčím (hard o-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | otčím | otčímy | otčími, otčímové |
| genitive | otčíma | otčímú | otčímóv |
| dative | otčímu, otčímovi | otčímoma | otčímóm |
| accusative | otčíma | otčímy | otčímy |
| vocative | otčíme | otčímy | otčími, otčímové |
| locative | otčímu, otčímovi | otčímú | otčímiech |
| instrumental | otčímem | otčímoma | otčímy |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
Descendants
- Czech: otčím
See also
- macecha f
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916) “otčím”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění