otroctví
Czech
Etymology
From otrok (“slave”) + -ctví.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈotrot͡stviː]
- Hyphenation: ot‧roc‧tví
Noun
otroctví n
- slavery (condition of servitude endured by a slave)
- (figuratively) slavery (condition in which one is captivated or subjugated)
Declension
Declension of otroctví (neuter in -í/-ý)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | otroctví | otroctví |
| genitive | otroctví | otroctví |
| dative | otroctví | otroctvím |
| accusative | otroctví | otroctví |
| vocative | otroctví | otroctví |
| locative | otroctví | otroctvích |
| instrumental | otroctvím | otroctvími |
Related terms
See also
Further reading
- “otroctví”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “otroctví”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “otroctví”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025