předurčit

Czech

Etymology

From před- +‎ určit.

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈpr̝̊ɛdurt͡ʃɪt]

Verb

předurčit

  1. to predestine

Conjugation

Conjugation of předurčit
infinitive předurčit, předurčiti active adjective předurčivší


verbal noun předurčení passive adjective předurčený
present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person předurčím předurčíme — předurčeme
2nd person předurčíš předurčíte předurči předurčete
3rd person předurčí předurčí — —

The verb předurčit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

participles past participles passive participles
singular plural singular plural
masculine animate předurčil předurčili předurčen předurčeni
masculine inanimate předurčily předurčeny
feminine předurčila předurčena
neuter předurčilo předurčila předurčeno předurčena
transgressives present past
masculine singular — předurčiv
feminine + neuter singular — předurčivši
plural — předurčivše

Further reading

This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.