průkopník
Czech
Etymology
From prů- (“through”) + kopat (“dig”) + -ník.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈpruːkopɲiːk]
Noun
průkopník m anim
- pioneer (one who goes before)
Declension
Declension of průkopník (velar masculine animate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | průkopník | průkopníci |
| genitive | průkopníka | průkopníků |
| dative | průkopníkovi, průkopníku | průkopníkům |
| accusative | průkopníka | průkopníky |
| vocative | průkopníku | průkopníci |
| locative | průkopníkovi, průkopníku | průkopnících |
| instrumental | průkopníkem | průkopníky |
See also
Further reading
- “průkopník”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “průkopník”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “průkopník”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025