prokletý
Czech
Etymology
Pronunciation
- IPA(key): [ˈproklɛtiː]
Adjective
prokletý (adverb prokletě)
Declension
| singular | ||||
|---|---|---|---|---|
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | prokletý | prokletá | prokleté | |
| genitive | prokletého | prokleté | prokletého | |
| dative | prokletému | prokleté | prokletému | |
| accusative | prokletého | prokletý | prokletou | prokleté |
| locative | prokletém | prokleté | prokletém | |
| instrumental | prokletým | prokletou | prokletým | |
| plural | ||||
| masculine | feminine | neuter | ||
| animate | inanimate | |||
| nominative | prokletí | prokleté | prokletá | |
| genitive | prokletých | |||
| dative | prokletým | |||
| accusative | prokleté | prokletá | ||
| locative | prokletých | |||
| instrumental | prokletými | |||
Further reading
- “prokletý”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “prokletý”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “prokletý”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025