rozmar
See also: rozmár
Czech
Etymology
Deverbal from rozmařit.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈrozmar]
Noun
rozmar m inan
Declension
Declension of rozmar (hard masculine inanimate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | rozmar | rozmary |
| genitive | rozmaru | rozmarů |
| dative | rozmaru | rozmarům |
| accusative | rozmar | rozmary |
| vocative | rozmare | rozmary |
| locative | rozmaru | rozmarech |
| instrumental | rozmarem | rozmary |
Derived terms
See also
- vrtoch m
Further reading
- “rozmar”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “rozmar”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “rozmar”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025