smích
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech smiech, from Proto-Slavic *směxъ.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈsmiːx]
Audio: (file) - Rhymes: -iːx
Noun
smích m inan
Declension
Declension of smích (velar masculine inanimate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | smích | smíchy |
| genitive | smíchu | smíchů |
| dative | smíchu | smíchům |
| accusative | smích | smíchy |
| vocative | smíchu | smíchy |
| locative | smíchu | smíchách, smíších |
| instrumental | smíchem | smíchy |
Related terms
Further reading
- “smích”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “smích”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “smích”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025