Czech
Etymology
Inherited from Old Czech střieleti, from Proto-Slavic *strěľati.
Pronunciation
Verb
střílet impf (perfective střelit)
- to shoot, fire
- to misfire (of a car's engine)
Conjugation
Conjugation of střílet
| infinitive
|
střílet, stříleti
|
active adjective
|
střílející
|
| verbal noun
|
střílení
|
passive adjective
|
střílený
|
| present forms |
indicative |
imperative
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| 1st person
|
střílím |
střílíme |
— |
střílejme
|
| 2nd person
|
střílíš |
střílíte |
střílej |
střílejte
|
| 3rd person
|
střílí |
střílejí, střílí |
— |
—
|
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive střílet.
| participles |
past participles |
passive participles
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| masculine animate
|
střílel |
stříleli |
střílen |
stříleni
|
| masculine inanimate
|
střílely |
stříleny
|
| feminine
|
střílela |
střílena
|
| neuter
|
střílelo |
střílela |
stříleno |
střílena
|
| transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
stříleje |
—
|
| feminine + neuter singular
|
střílejíc |
—
|
| plural
|
střílejíce |
—
|
|
Derived terms
Further reading