svolení
See also: svoleni
Czech
Pronunciation
- IPA(key): [ˈsvolɛɲiː]
Etymology 1
Noun
svolení n
- verbal noun of svolit
- permission, consent, agreement
- dostat svolení ― to get permission
Declension
Declension of svolení (neuter in -í/-ý)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | svolení | svolení |
| genitive | svolení | svolení |
| dative | svolení | svolením |
| accusative | svolení | svolení |
| vocative | svolení | svolení |
| locative | svolení | svoleních |
| instrumental | svolením | svoleními |
Etymology 2
See the etymology of the corresponding lemma form.
Adjective
svolení
- animate masculine nominative plural of svolený
Further reading
- “svolení”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “svolení”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “svolení”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025