věřit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech věřiti, from Proto-Slavic *věriti, from Proto-Indo-European *weh₁ros ("true"). Cognate with Latin verus.

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈvjɛr̝ɪt]
  • Audio:(file)

Verb

věřit impf (perfective uvěřit)

  1. to believe [with dative]
    Nebudete tomu věřit. ― You won't believe this.
  2. to trust

Conjugation

Conjugation of věřit
infinitive věřit, věřiti active adjective věřící


verbal noun věření passive adjective věřený
present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person věřím věříme — věřme
2nd person věříš věříte věř věřte
3rd person věří věří — —

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive věřit.

participles past participles passive participles
singular plural singular plural
masculine animate věřil věřili věřen věřeni
masculine inanimate věřily věřeny
feminine věřila věřena
neuter věřilo věřila věřeno věřena
transgressives present past
masculine singular věře —
feminine + neuter singular věříc —
plural věříce —

Antonyms

  • nevěřit
adjectives
nouns
verbs

Further reading

This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.