věc
Czech
Etymology
Inherited from Old Czech věc, from Proto-Slavic *veťь, from Proto-Indo-European *wekʷ- (“to speak”).
Pronunciation
- IPA(key): [ˈvjɛt͡s]
Audio: (file) - Rhymes: -ɛts
Noun
věc f (diminutive věcička)
- thing
- business (something involving one personally)
- Synonym: záležitost
- To není tvoje věc. ― That's none of your business.
- subject (of a mail)
- thing, entity (thing, living or non-living, real or unreal)
- Synonym: entita
- 2012, Filozofie a mystika vína[1]:
- Zvláštní význam dostal pojem věc v transcendentální filozofii Immanuela Kanta. Ten si všiml, že naše poznání okolního světa nevychází z věcí samých, které jsou nám více či méně nepřístupné a „dávají se“ jen v různých zkušenostech, zejména smyslových. Tak se člověk, který „vidí“ psa, ve skutečnosti setkává pouze s fenoménem, jak mu jej zprostředkují různé zrakové, případně suchové a jiné vjemy, jež ovšem závisejí i na dalších okolnostech, například na osvětlení, kvalitě jeho zraku, předchozích zkušenostech. Proto se může stát, že domnělý pes se ukáže být vlkem nebo něčím jiným.
- 1928, Česká mysl[2]:
- První formou smyslové zkušenosti jest »věc se mnoha znaky«.
- 1993, Milan Sobotka, Stati k Hegelově fenomenologii a filozofii práva:
- Proti myšlence, že věc lze postihnout definováním, polemizuje Hegel v Logice [...]
Declension
Derived terms
- být k věci
- být na dvě věci
- být na dvě věci: na nic a na hovno
- být od věci
- věc o sobě
- věcička
- věcnost
- věcný
Further reading
- “věc”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “věc”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “věc”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
Old Czech
Etymology
Inherited from Proto-Slavic *veťь.
Pronunciation
Noun
věc f
- thing
- ve všiej věci / všie věci / všú věcú ― completely, entirely
Declension
Declension of věc (i-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | věc | věci | věci |
| genitive | věci | věcú | věcí |
| dative | věci | věcma | věcem |
| accusative | věc | věci | věci |
| vocative | věci | věci | věci |
| locative | věci | věcú | věcech |
| instrumental | věcú | věcma | věcmi |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
Descendants
- Czech: věc
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916) “věc”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění