velitel

From velet +‎ -tel.

• IPA^(key): [ˈvɛlɪtɛl]
• Rhymes: -ɪtɛl

velitel m anim (female equivalent velitelka, relational adjective velitelský)

1. commander (one who exercises control and direction of a military or naval organization)

   velitel armády ― army commander

   Policista podal hlášení o akci svému veliteli. ― The officer reported on the action to his commander.

• “velitel”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “velitel”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “velitel”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025