vráně
Czech
Pronunciation
- IPA(key): [ˈvraːɲɛ]
Etymology 1
Noun
vráně n (diminutive vraňátko or vráňátko)
Declension
Declension of vráně (t-stem neuter)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | vráně | vráňata |
| genitive | vráněte | vráňat |
| dative | vráněti | vráňatům |
| accusative | vráně | vráňata |
| vocative | vráně | vráňata |
| locative | vráněti | vráňatech |
| instrumental | vránětem | vráňaty |
Etymology 2
See the etymology of the corresponding lemma form.
Noun
vráně f
- dative/locative singular of vrána
Further reading
- “vráně”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “vráně”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “vráně”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025