vynořit

Czech

Etymology

From vy- +‎ nořit.

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈvɪnor̝ɪt]

Verb

vynořit pf (imperfective vynořovat)

  1. (reflexive with se) to surface (to rise to the surface)
    Antonym: ponořit
    Ponorka se vynořila. ― The submarine surfaced.

Conjugation

Conjugation of vynořit
infinitive vynořit, vynořiti active adjective vynořivší


verbal noun vynoření passive adjective vynořený
present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person vynořím vynoříme — vynořme
2nd person vynoříš vynoříte vynoř vynořte
3rd person vynoří vynoří — —

The verb vynořit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

participles past participles passive participles
singular plural singular plural
masculine animate vynořil vynořili vynořen vynořeni
masculine inanimate vynořily vynořeny
feminine vynořila vynořena
neuter vynořilo vynořila vynořeno vynořena
transgressives present past
masculine singular — vynořiv
feminine + neuter singular — vynořivši
plural — vynořivše
  • vynoření
  • vynořený

Further reading

This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.