Czech
Etymology
From vy- + provokovat.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈvɪprovokovat]
Verb
vyprovokovat pf (imperfective provokovat)
- to provoke, to irritate
Conjugation
Conjugation of vyprovokovat
| infinitive
|
vyprovokovat, vyprovokovati
|
active adjective
|
vyprovokovavší
|
| verbal noun
|
vyprovokování
|
passive adjective
|
vyprovokovaný
|
| present forms |
indicative |
imperative
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| 1st person
|
vyprovokuji,
vyprovokuju (coll.) |
vyprovokujeme |
— |
vyprovokujme
|
| 2nd person
|
vyprovokuješ |
vyprovokujete |
vyprovokuj |
vyprovokujte
|
| 3rd person
|
vyprovokuje |
vyprovokují,
vyprovokujou (coll.) |
— |
—
|
The verb vyprovokovat does not have present tense and the present forms are used to express future only.
| participles |
past participles |
passive participles
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| masculine animate
|
vyprovokoval |
vyprovokovali |
vyprovokován |
vyprovokováni
|
| masculine inanimate
|
vyprovokovaly |
vyprovokovány
|
| feminine
|
vyprovokovala |
vyprovokována
|
| neuter
|
vyprovokovalo |
vyprovokovala |
vyprovokováno |
vyprovokována
|
| transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
— |
vyprovokovav
|
| feminine + neuter singular
|
— |
vyprovokovavši
|
| plural
|
— |
vyprovokovavše
|
|
- vyprovokovaný
- vyprovokování
- vyprovokovávání
Further reading