zřít

Inherited from Old Czech zřieti, from Proto-Slavic *zьrěti.

• IPA^(key): [ˈzr̝iːt]
• Rhymes: -iːt

zřít impf

1. (archaic) to see

   Synonym: vidět

   Zřím tě. ― I see you.

   • 1836, Karel Hynek Mácha, Máj [Month of May]‎^[1], Praha: Jan Spurný:

     Ouplné lůny krásná tvář — tak bledě jasná, jasně bledá, jak milence milenka hledá — ve růžovou vzplanula zář; na vodách obrazy své zřela a sama k sobě láskou mřela.

     The beautiful face of the full moon - so palely radiant, so radiantly pale, like a girl seeking her lover - flared up in pink. She watched Her reflections on the water and withered from love of Herself.

   • 1892, Božena Němcová, “Slavné ráno [Glorious morning]”, in Patery knihy plodů básnických [Fivesome of books of poetry fruits]‎^[2], Praha: Emil Šolc:

     Na svém hradě stojí, kolkol zírá žehnajíc, své rámě rozprostírá: vidí budoucnosti slavné věky, králů purpur, ocelové reky, vidí v nebes báň se vznést Česka kmene ratolest. Vidí, jak to ode moře k moři národové jí se v prachu koří. Ale ach, со dále zřela, zmlč má duše, krev bys vyslzela. Tu strast, krve proudy a požáry; ach! a národ položen na márу, za živa, ach, pochován.

     Standing at her castle, gazing and blessing all those around, she stretched her arm: beheld the glorious future, the purple of kings, steely heroes, she saw the offspring of Czechs soaring up in the sky's height. She saw how the nations living from one see to another came to worship, [kneeling] in the dust, the [Prague's] glory. But woe, alas, what else did she behold? Hush, my anguished soul, thou wouldst weep blood. The hardships, bloodsheds and fires; alas, the nation laid on a bier, being buried alive...

• “zříti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zříti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zřít”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025