Czech
Etymology
Inherited from Old Czech zbýti, from Proto-Slavic *jьzbyti. Equivalent to z- + být.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈzbiːt]
- Homophones: zbít, sbít
Verb
zbýt pf (imperfective zbývat)
- to remain, to be left
Conjugation
Conjugation of zbýt
| infinitive
|
zbýt, zbýti
|
active adjective
|
zbyvší
|
| verbal noun
|
—
|
passive adjective
|
—
|
| present forms |
indicative |
imperative
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| 1st person
|
zbudu, zbydu |
zbudeme, zbydeme |
— |
zbuďme
|
| 2nd person
|
zbudeš, zbydeš |
zbudete, zbydete |
zbuď |
zbuďte
|
| 3rd person
|
zbude, zbyde |
zbudou, zbydou |
— |
—
|
The verb zbýt does not have present tense and the present forms are used to express future only.
| participles |
past participles |
passive participles
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| masculine animate
|
zbyl |
zbyli |
— |
—
|
| masculine inanimate
|
zbyly |
—
|
| feminine
|
zbyla |
—
|
| neuter
|
zbylo |
zbyla |
— |
—
|
| transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
— |
zbyv
|
| feminine + neuter singular
|
— |
zbyvši
|
| plural
|
— |
zbyvše
|
|
Derived terms
Further reading
- “zbýti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “zbýti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “zbýt”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
- František Št. Kott (1887) “zbýti”, in Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický (in Czech), Prague: František Šimáček, page 395
- František Št. Kott (1893) “zbýti”, in Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický (in Czech), Prague: František Šimáček, page 1131
