útěk
Czech
Etymology
Deverbal from utéct (“to flee, run away”). Equivalent to u- + těk, from Proto-Slavic *tekъ, from Proto-Indo-European *tekʷ- (“to run, flow”). Compare Polish ucieczka (“flight, escape”).
Pronunciation
- IPA(key): [ˈuːcɛk]
Noun
útěk m inan
Declension
Declension of útěk (velar masculine inanimate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | útěk | útěky |
| genitive | útěku | útěků |
| dative | útěku | útěkům |
| accusative | útěk | útěky |
| vocative | útěku | útěky |
| locative | útěku | útěcích |
| instrumental | útěkem | útěky |
See also
- únik m
Further reading
- “útěk”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “útěk”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “útěk”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025