čapnout

Onomatopoeic. First attested in the 19th century.

• IPA^(key): [ˈt͡ʃapnou̯t]

čapnout pf

1. (colloquial) to catch, to get

• dostat
• chytit
• chytnout
• načapat
• nachytat
• polapit
• přistihnout

• “čapnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “čapnout”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “čapnout”, in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2025, slovnikcestiny.cz
• “čapnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025