budiž

• IPA^(key): [ˈbuɟɪʃ]

budiž

1. (archaic) second-person singular imperative of být

   Budiž světlo. ― Let there be light.

budiž

1. particle of supposing

   Pokud to znamená počkat si na dohodu v druhém čtení, budiž. ― If this means waiting for a second-reading agreement, then so be it.

2. particle of accord

   Mohu jít s vámi? – Budiž. ― Can I go with you? - Yes.

• třebas, buďsi, klidně, dobrá, dobře
• ano, jistě, beze všeho, jo, hm, jasně

• “budiž”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “budiž”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “budiž”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025