fňukánkovat

Czech

Etymology

From fňukat +‎ -ánkovat.

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈfɲukaːŋkovat]

Verb

fňukánkovat impf

  1. diminutive of fňukat

Conjugation

Conjugation of fňukánkovat
infinitive fňukánkovat, fňukánkovati active adjective fňukánkující


verbal noun fňukánkování passive adjective fňukánkovaný
present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person fňukánkuji,
fňukánkuju (coll.)		 fňukánkujeme — fňukánkujme
2nd person fňukánkuješ fňukánkujete fňukánkuj fňukánkujte
3rd person fňukánkuje fňukánkují,
fňukánkujou (coll.)		 — —

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive fňukánkovat.

participles past participles passive participles
singular plural singular plural
masculine animate fňukánkoval fňukánkovali fňukánkován fňukánkováni
masculine inanimate fňukánkovaly fňukánkovány
feminine fňukánkovala fňukánkována
neuter fňukánkovalo fňukánkovala fňukánkováno fňukánkována
transgressives present past
masculine singular fňukánkuje —
feminine + neuter singular fňukánkujíc —
plural fňukánkujíce —
This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.