genitiv

From Latin genitīvus, from genitus, the perfect passive participle of gignō (“beget”).

• IPA^(key): [ˈɡɛnɪtɪf]

  • Audio:

    (file)

• IPA^(key): [ˈɡɛnɪtiːf]

genitiv m inan

1. (grammar) genitive, genitive case

   Synonyms: druhý pád, původník, roditel, přisvojník

• “genitiv”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “genitiv”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “genitiv”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
• “genitiv”, in Nový encyklopedický slovník češtiny online (in Czech), 2012–2020

From Latin genitīvus.

genitiv c (singular definite genitiven, plural indefinite genitiver)

1. (grammar) genitive

   Synonym: ejefald

• “genitiv” in Den Danske Ordbog

Borrowed from Latin genitīvus.

genitiv n (plural genitive)

1. (grammar) the genitive case

   Synonym: caz genitiv

gȅnitīv m inan (Cyrillic spelling ге̏нитӣв)

1. (grammar) the genitive case

(This etymology is missing or incomplete. Please add to it, or discuss it at the Etymology scriptorium.)

• IPA^(key): /ɡéːnitiʋ/

gẹ̑nitiv m inan

1. (grammar) genitive case

   Synonym: rodilnik

This noun needs an inflection-table template.

• “genitiv”, in Slovarji Inštituta za slovenski jezik Frana Ramovša ZRC SAZU (in Slovene), 2014–2025

Borrowed from Latin genitīvus, from gignō (“I beget”).

• IPA^(key): /ˈjeːnɪtiːv/

genitiv n or c

1. (grammar) genitive case

• kasus

(This etymology is missing or incomplete. Please add to it, or discuss it at the Etymology scriptorium.)

genitiv

1. (grammar) genitive case

• Zajceva, N. G., Mullonen, M. I. (2007) “генитив”, in Uz’ venä-vepsläine vajehnik / Novyj russko-vepsskij slovarʹ [New Russian–Veps Dictionary]‎^[1], Petrozavodsk: Periodika