jmieti

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *jьměti.

Pronunciation

  • IPA(key): (13th CE) /ˈjmi̯ɛːci/
  • IPA(key): (15th CE) /ˈjmiːci/

Verb

jmieti impf

  1. to have
  2. (reflexive with sě) to be doing, to do, to fare
    Kak/Jak sě jmáš? ― How are you doing?

Conjugation

Conjugation of jmieti (athematic)
infinitive supine verbal noun
jmieti jmět jměnie
Present Imperative
Singular Dual Plural Singular Dual Plural
1st person jmám jmávě (-va) jmáme (-my) — jmějvě (-va) jmějme (-my)
2nd person jmáš jmáta jmáte jměj jmějta jmějte
3rd person jmá jmáta jmajú jměj jmějta jmějte
Sigmatic aorist Imperfect
Singular Dual Plural Singular Dual Plural
1st person jměch jměchově (-va) jměchom (-me/-my) jmiech, jmějiech jmiechově, jmějiechově (-va) jmiechom, jmějiechom (-me/-my)
2nd person jmě jměsta (-šta) jměste (-šte) jmieše, jmějieše jmiešta, jmějiešta (-sta) jmiešte, jmějiešte (-ste)
3rd person jmě jměsta (-šta) jměchu jmieše, jmějieše jmiešta, jmějiešta (-sta) jmiechu, jmějiechu
L-participle Passive participle
Singular Dual Plural Singular Dual Plural
Masculine jměl jměla jměli jmien jmiena jmieni
Feminine jměla jměle jměly jmiena jmieně jmieny
Neuter jmělo jměle jměla jmieno jmieně jmiena
Nt-participle S-participle
Singular Dual Plural Singular Dual Plural
Masculine jmajě jmajúce jměv jměvše
Feminine jmajúci jměvši
Neuter jmajě, jmajúci jměv, jměvši

Note: This table shows the most common forms of jmieti around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Derived terms

  • jmievati
  • jmějitel
  • jměnie
  • jmět
  • jmětel
  • jmětina
  • jmětinavý
  • pojměti
  • přijměti
  • přějměti

Descendants

  • Czech: mít
    • Moravian: mět

Further reading

This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.