králík

See also: Králík, kralik, Kralik, králik, and Králik

Czech

Etymology

Diminutive of král (“king”) (as král +‎ -ík), formed as a calque of Middle High German küniclīn, understood by folk etymology to be a diminutive of künic (“king”), despite being in fact derived from Latin cunīculus (“rabbit”) with uncertain origin.[1][2] Compare Polish królik, Lower Sorbian kralik, and Slovak králik.

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈkraːliːk]

Noun

králík m anim (relational adjective králičí, diminutive králíček)

  1. rabbit
  2. rabbit fur
    Synonym: králičina
  3. diminutive of král

Declension

Declension of králík (velar masculine animate)
singular plural
nominative králík králíci
genitive králíka králíků
dative králíkovi, králíku králíkům
accusative králíka králíky
vocative králíku králíci
locative králíkovi, králíku králících
instrumental králíkem králíky

Derived terms

See also

References

  1. ^ Jiří Rejzek (2007) “králík”, in Český etymologický slovník (in Czech), Leda
  2. ^ Václav Machek (1968) Etymologický slovník jazyka českého [Etymological Dictionary of the Czech Language], 2nd edition, Prague: Academia

Further reading

This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.