mocnář
Czech
Etymology
From mocný (“powerful”) + -ář.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈmot͡snaːr̝̊]
- Hyphenation: moc‧nář
Noun
mocnář m anim (female equivalent mocnářka)
Declension
Declension of mocnář (soft masculine animate)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | mocnář | mocnáři |
| genitive | mocnáře | mocnářů |
| dative | mocnářovi, mocnáři | mocnářům |
| accusative | mocnáře | mocnáře |
| vocative | mocnáři | mocnáři |
| locative | mocnářovi, mocnáři | mocnářích |
| instrumental | mocnářem | mocnáři |
Derived terms
Further reading
- “mocnář”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “mocnář”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “mocnář”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025