oř
See also: Appendix:Variations of "or"
Czech
Pronunciation
- IPA(key): [ˈor̝̊]
- Rhymes: -or̝̊
Etymology 1
Noun
oř m anim
Declension
Further reading
- “oř”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “oř”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
Etymology 2
See the etymology of the corresponding lemma form.
Verb
oř
- second-person singular imperative of orat
Alternative forms
Old Czech
Alternative forms
- voř
Etymology
Uncertain, perhaps derived from Middle High German ors.[1] Alternatively derived from Proto-Indo-European *h₁órǵʰis (“testicle”) and akin to Latvian ērzelis (“stallion”) and Lithuanian eržilas (“stallion”). Compare *orzъ.
Pronunciation
Noun
oř m animal
Declension
Declension of oř (soft o-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | oř | ořě | oři, ořové |
| genitive | ořě | ořú | ořóv |
| dative | ořu, ořovi | ořoma | ořóm |
| accusative | oř, ořě | ořě | ořě |
| vocative | ořu | ořě | oři, ořové |
| locative | oři, ořu, ořovi | ořú | ořích |
| instrumental | ořem | ořoma | oři |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
Descendants
References
- ^ Václav Machek (1968) “oř”, in Etymologický slovník jazyka českého [Etymological Dictionary of the Czech Language], 2nd edition, Prague: Academia, page 418
Further reading
- Jan Gebauer (1903–1916) “oř”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění