ostří
See also: Appendix:Variations of "ostri"
Czech
Pronunciation
- IPA(key): [ˈostr̝̊iː]
Etymology 1
Inherited from Old Czech ostří, from Proto-Slavic *ostrьje.
Noun
ostří n
- cutting edge (sharp edge of the blade)
- Synonym: břit
Declension
Declension of ostří (neuter in -í/-ý)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | ostří | ostří |
| genitive | ostří | ostří |
| dative | ostří | ostřím |
| accusative | ostří | ostří |
| vocative | ostří | ostří |
| locative | ostří | ostřích |
| instrumental | ostřím | ostřími |
Etymology 2
See the etymology of the corresponding lemma form.
Adjective
ostří
- animate masculine nominative/vocative plural of ostrý
Verb
ostří
- third-person singular/plural present of ostřit
Further reading
- “ostří”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “ostří”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “ostří”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025