ostřit

Czech

Etymology

From ostrý +‎ -it.

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈostr̝̊ɪt]

Verb

ostřit impf

  1. to sharpen

Conjugation

Conjugation of ostřit
infinitive ostřit, ostřiti active adjective ostřící


verbal noun ostření passive adjective ostřený
present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person ostřím ostříme — ostřeme
2nd person ostříš ostříte ostři ostřete
3rd person ostří ostří — —

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive ostřit.

participles past participles passive participles
singular plural singular plural
masculine animate ostřil ostřili ostřen ostřeni
masculine inanimate ostřily ostřeny
feminine ostřila ostřena
neuter ostřilo ostřila ostřeno ostřena
transgressives present past
masculine singular ostře —
feminine + neuter singular ostříc —
plural ostříce —

Derived terms

Further reading

This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.