Czech
Etymology
From roz- + klíč + -ovat.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈroskliːt͡ʃovat]
Verb
rozklíčovat pf (imperfective rozklíčovávat)
- (transitive) to decrypt, to solve
- Synonyms: rozluštit, odhalit, rozšifrovat, vyřešit, vyjasnit, ozřejmit
Conjugation
Conjugation of rozklíčovat
| infinitive
|
rozklíčovat, rozklíčovati
|
active adjective
|
rozklíčovavší
|
| verbal noun
|
rozklíčování
|
passive adjective
|
rozklíčovaný
|
| present forms |
indicative |
imperative
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| 1st person
|
rozklíčuji,
rozklíčuju (coll.) |
rozklíčujeme |
— |
rozklíčujme
|
| 2nd person
|
rozklíčuješ |
rozklíčujete |
rozklíčuj |
rozklíčujte
|
| 3rd person
|
rozklíčuje |
rozklíčují,
rozklíčujou (coll.) |
— |
—
|
The verb rozklíčovat does not have present tense and the present forms are used to express future only.
| participles |
past participles |
passive participles
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| masculine animate
|
rozklíčoval |
rozklíčovali |
rozklíčován |
rozklíčováni
|
| masculine inanimate
|
rozklíčovaly |
rozklíčovány
|
| feminine
|
rozklíčovala |
rozklíčována
|
| neuter
|
rozklíčovalo |
rozklíčovala |
rozklíčováno |
rozklíčována
|
| transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
— |
rozklíčovav
|
| feminine + neuter singular
|
— |
rozklíčovavši
|
| plural
|
— |
rozklíčovavše
|
|
Further reading