Czech
Etymology
Inherited from Old Czech slyšěti, from Proto-Slavic *slyšati, from Proto-Indo-European *ḱlew-.
Pronunciation
- IPA(key): [ˈslɪʃɛt]
- Hyphenation: sly‧šet
Verb
slyšet impf (perfective uslyšet)
- to hear
- špatně vás slyším. ― I can't hear you very well.
Usage notes
The imperatives are not used exactly to express an order, but rather to keep contact or get into contact with the listener, for example "Poslyš, Petře, chtěl jsem se tě zeptat, …". The verb poslouchat (“listen”) is used to express an order connected with perceiving with ears.[1]
Conjugation
Conjugation of slyšet
| infinitive
|
slyšet, slyšeti
|
active adjective
|
slyšící
|
| verbal noun
|
—
|
passive adjective
|
—
|
| present forms |
indicative |
imperative
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| 1st person
|
slyším |
slyšíme |
— |
slyšme, poslyšme
|
| 2nd person
|
slyšíš |
slyšíte |
slyš, poslyš |
slyšte, poslyšte
|
| 3rd person
|
slyší |
slyší |
— |
—
|
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive slyšet.
| participles |
past participles |
passive participles
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
| masculine animate
|
slyšel |
slyšeli |
slyšen |
slyšeni
|
| masculine inanimate
|
slyšely |
slyšeny
|
| feminine
|
slyšela |
slyšena
|
| neuter
|
slyšelo |
slyšela |
slyšeno |
slyšena
|
| transgressives
|
present
|
past
|
| masculine singular
|
slyše |
—
|
| feminine + neuter singular
|
slyšíc |
—
|
| plural
|
slyšíce |
—
|
|
Derived terms
References
- ^ “Rozkazovací způsob 4. slovesné třídy (leč – léči)”, in Internetová jazyková příručka[1], Ústav pro jazyk český AV ČR, 8 March 2018 (last accessed), archived from the original on 13 July 2017
Further reading