starořečtina
Czech
Etymology
From staro- (“old-”) + řečtina (“Greek”).
Pronunciation
- IPA(key): [ˈstaror̝ɛt͡ʃcɪna]
- Rhymes: -ɪna
- Hyphenation: sta‧ro‧řeč‧ti‧na
Noun
starořečtina f
- Ancient Greek (the Greek language of classical antiquity)
- Synonyms: stará řečtina, klasická řečtina
- Coordinate terms: koiné, novořečtina
Declension
Declension of starořečtina (hard feminine)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | starořečtina | starořečtiny |
| genitive | starořečtiny | starořečtin |
| dative | starořečtině | starořečtinám |
| accusative | starořečtinu | starořečtiny |
| vocative | starořečtino | starořečtiny |
| locative | starořečtině | starořečtinách |
| instrumental | starořečtinou | starořečtinami |
Related terms
adjectives
- novořecký
- řecký
- starořecký
Further reading
- “starořečtina”, in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu (in Czech)
- “starořečtina”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025