větřit

See also: vetřít

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *větriti.

Pronunciation

  • IPA(key): [ˈvjɛtr̝̊ɪt]

Verb

větřit impf

  1. to sniff, to smell, to scent

Conjugation

Conjugation of větřit
infinitive větřit, větřiti active adjective větřící


verbal noun větření passive adjective větřený
present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person větřím větříme — větřeme, větřme
2nd person větříš větříte větři, větř větřete, větřte
3rd person větří větří — —

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive větřit.

participles past participles passive participles
singular plural singular plural
masculine animate větřil větřili větřen větřeni
masculine inanimate větřily větřeny
feminine větřila větřena
neuter větřilo větřila větřeno větřena
transgressives present past
masculine singular větře —
feminine + neuter singular větříc —
plural větříce —
noun
verb

Further reading

This article is issued from Wiktionary. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.